Sukův komorní orchestr: Když se kvalita snoubí s tradicí

Sukův komorní orchestr byl založen v roce 1974, tedy v roce stého výročí narození skladatele Josefa Suka. Jeho koncertním mistrem byl legendární houslista Josef Suk, vnuk skladatele a pravnuk Antonína Dvořáka. Dnes, už dvacet let, vede Sukův komorní orchestr houslista Martin Kos a současně hodně omládlý ansámbl vede k dokonalosti.
S. Pingitzer a Sukův komorní orchestr (zdroj Janáček a Luhačovice 2019)

Tu předvedli vstupní skladbou Suita St. Paulus Gustava Holsta, skladatele, jehož si spojujeme hlavně s orchestrálními Planetami, tudíž jakékoliv další poznání jeho díla je přínosem. Suita St. Paulus není hommage biblickému, novozákonnímu svatému Pavlovi, je to vynalézavá, přívětivá, čtyřvětá suita, kterou napsal Gustav Holst pro své studenty na St. Paul’s Girl School v Londýně. Pro Sukův komorní orchestr možnost dokonalé prezentace jejich umu, nejen krásně rozezpívanými sólovými vstupy koncertního mistra, či plnou výrazovostí taneční připomínky irského lidového tance dargasonu.

Koncert č. 1 G dur pro flétnu a orchestr KV 313 Wolfganga Amadea Mozarta, repertoárový kus každého flétnisty snad už od dob studií, hraný Simonou Pingitzer s plnou jistotou, nevyzněl v podání slovenské flétnistky s klasicistní lehkostí, na jakou jsme uvyklí. Svou hráčskou suverenitu mnohem lépe uplatnila ve skladbě možná pro všechny posluchače zcela objevné – Suite Hongroise pro flétnu a smyčce Bély Bartóka. Maďarská Bartókova svita je sled miniatur na lidové nápěvy uhrančivé krásy, jakou maďarský folklor oplývá. Původně klavírní, později orchestrální podobu díla si osvojil klavírista, etnomuzikolog a Bartókův žák Paul Arma natolik, že Suite Hongroise upravil pro komorní orchestr a flétnu. Je to zajímavé repertoárové obohacení Sukova komorního orchestru; sama však Armově volbě právě flétny coby zpěvného a zdobného nástroje pro baladický a taneční fundament Bartókovy skladby beze zbytku nehovím.

Vrcholy měl vysoce kvalitní koncert Sukova komorního orchestru dva: jednak delikátně zahraný smyčcový oktet, Serenádu č. 2 Bohuslava Martinů, v níž vervně a s motorickým napětím a opojnou zpěvností smyčců zdůraznili čirý, hravý neoklasicismus skladatele; a jednak také Antické tance a árie, suitu č. 3 Ottorina Respighiho – skladbu, kterou má soubor odjakživa v repertoáru. Tentokrát s ní jasně potvrdili, že nová, mladá, skvělá éra souboru, v němž každý hraje s kvalitami sólisty, je nevyvratitelnou skutečností.

 

Festival Janáček a Luhačovice
Simona Pingitzer, Sukův komorní orchestr
Luhačovice, Lázeňské divadlo, 17. července 2019

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat